Co natáčet s kamerou

Kategorie: Kamery, publikováno: 01.11.2007

Co se s kamerou dá natáčet? K čemu je kamera určena.

Pořídili jste si kameru, samozřejmě video a je úplně jedno na jaký formát. Co se s ní dá dělat? K čemu je kamera určena? Přesněji, jaký je rozdíl mezi kamerou a fotoaparátem. Předně, na rozdíl od fotoaparátu, kamera zachycuje reálný svět v čase. Tedy ne nepatrný zlomek času, jako ve fotografii, ale v čase, který je ohraničen tím, kdy zapnete nahrávání kamery a po nějaké době ji zase vypnete. A tahle vlastnost kamery umožňuje vyprávět dramatické příběhy. Tedy to, co mladého člověka nejvíce zajímá. Vyprávět příběh však vyžaduje určitou dávku znalostí, trpělivosti, organizačních schopností a záleží na námětu, kolik natočení bude stát peněz. Výše uvedené vlastnosti jedinec do určité míry zvládne. Ale my většinou pracujeme sami, popřípadě ve spolupráci s rodinou. A co víc, každý nemá tu trpělivost natočit a dokončit film tak, aby vyprávěl příběh.

A tak se většinou natočí záznam rodinné události, který se přehrává bez jakýchkoli úprav. Moje, a z vyprávění nejen moje, zkušenost však je taková, že takový záznam shlédnu jednou možná i dvakrát a to už musí být, když si ho pustím po třetí. Pak skončí v šuplíku a nemám chuť se na ten neuspořádaný záznam koukat. Platí, že čím starší, tím více si vážíte svého času. Já se vás teď pokusím přesvědčit, že provést aspoň minimální úpravy se vyplatí, především vám samotným.

Za prvé - s kamerou se dají vyprávět příběhy, proč toho aspoň trochu nevyužít. Zvlášť, když každý umí svým způsobem příběhy vyprávět.

Za druhé – pouštíteli záznam známým, přátelům prostě nezůčastněným osobám, kteří nebyli přímo přítomni natáčení, tak spousta záběrů a akcí jim nic nemusí říkat. A vy pak musíte tento nedostatek doplňovat vlastním komentářem, nebo brzy o film ztratí zájem. Také musíte počítat s časem. I vy se totiž po letech postupně stáváte nezůčastněnými diváky. Z paměti se lety hodně vytratí.

Za třetí - neexistuje kameraman, který by nepokazil řadu záběrů nebo mu je nepokazil někdo z přihlížejících nebo aktérů samotných. Hlavně v reportáži. A reportáž je vlastně doména rodinného videa. To je žánr, který budete točit nejčastěji. Mluvím z vlastní zkušenosti, když vám prozradím, že reportáž je nejobtížnějším kameramanským uměním ze všech filmových žánrů. Při reportáži málokdy víte, jak se bude událost vyvíjet, běžně dochází ke změnám v programu, nikdy nevíte, kdo se vám nečekaně postaví před kameru, jak se postaví hrdina. V hraném filmu si to vše můžete narežírovat, v životě to nejde. Běžně se vám stane, že točíte a očekávaná akce nepřichází a tak kameru vypnete. V tom okamžiku se očekávané stane, ale vy ji už natočenu nemáte, protože než se kamera opět roběhne, akce je pryč. Prostě natočit reportáž tak, aby byly všechny záběry bez závad se nikomu dosud nepodařilo.

A to jsou hlavní důvody, proč je třeba každý záznam aspoň trochu upravit. Aspoň vyjmout pokažené záběry a dát záznamu počáteční a koncový titulek. Jenom tímto opatřením váš záznam prokoukne tak, že bude na něj i pro vás samotné, podstatně hezčí podívání. Čím a jak to provést je popsáno v kapitolách o střihu.

Adolf Macek