Mám novou kameru a co s ní?

Kategorie: Kamery, publikováno: 01.11.2007

Přinesli jste si domů kameru a co dál?

Natočte vlastní trhák!!!

Mám novou kameru a co s ní?

Dnes jste si vítězoslavně přinesli domů novou video kameru. Pro nového majitele ale i jeho rodinu je to událost. Kamera se prohlíží, vloží se do ní baterie i záznamové médium a zkouší se mačkat to a ono. Prostě se zkouší co kamera umí. A musí toho umět dost, když podle obchodního sloganu stačí mačkat spoušť a vše ostatní udělá kamera za vás. Jenomže v tom sloganu se už neříká to, co se myslí tím „vše ostatní“. A já vám to prozradím. Kamera umí za vás zaostřit, umí správně nastavit bílou (tedy jak kdy a jak která) a umí za vás správně naexponovat, pokud automatiku nepostavíte před výjimečné situace. Pak umí řadu různých obrazových triků a někdy i titulkovat, ale v drtivé většině bez českých znaků. Co se týká „filmařiny“ tak je to v podstatě vše. Jenomže reklama vás přesvědčuje, že z dovolené si přivezete perfektní film. Co se týká technického provedení záběrů, ostré, barevné, správně exponované, tak má naprostou pravdu. Toho co se technicky nepovede bude opravdu málo, pokud netočíte v extrémních podmínkách. Co se nám však pod slovem „film“ vybaví? To, že budete mít film jak v televizi nebo kině a divák uvidí nádherný filmový příběh z dovolené.

A tady narazíte. Natočit příběh totiž sama kamera neumí. To musíte zařídit vy sami. K tomu je potřeba řada dovedností a především jako kameraman musíte dobře znát svou kameru. Tím je třeba začít hned od začátku. Proto, jakmile si trochu „osaháte“ kameru, pusťte se do důkladného studia jejího návodu. Nejdříve si jej přečtěte, abyste věděli co kamera umí. Pak je třeba návod znovu prostudovat a zapamatovat si několik důležitých věcí. Zásady práce s kazetou nebo DVD, pokud s těmito médii kamera pracuje. Pásky MiniDV jsou choulostivé na zacházení a DVD mnohem více (Proto kamery na DVD nedoporučuji. Mají ještě další nevýhody. Je to úlet, který brzy zmizí v propadlišti dějin. Dnes je už začínají nahrazovat kamery na HDD. Podle mne je to mnohem lepší řešení. Nejvyšší kvalitu záznamu však stále zajišťují pásky MiniDV nebo Digital8.).

Pak je třeba dobře prostudovat práci s baterií, její údržbu a nabíjení. Problém je, že většina návodů se této důležité problematice věnuje pohříchu okrajově. Je vhodné shánět informace na internetu u výrobců baterií. Další oblastí jsou trikové funkce kamery. Pokud však máte střihový program na počítači, můžete na ně docela klidně zapomenout. V počítači je jich mnohem víc. Stačí si pamatovat že v kameře jsou a zhruba které, kdyby náhodou jste měli nápad na jejich využití. Já jsem je dosud nepoužil. Vše co potřebuji dělám v počítači.

Co však musíte, jako kameramani, perfektně nastudovat manuální funkce kamery. Jsou dvě možnosti. Ta horší je, že funkce jsou pouze automatické a vy máte možnost manuálně některé částečně ovlivňovat. V tomto případě je nutné tyto manuální možnosti dobře nastudovat. Ovšem lepší možnost je, že můžete funkce nastavit plně na manuální režim. Pak nastavení je čistě vaší záležitostí. A jaké jsou manuální funkce? Jsou to funkce ostření, expozice a nastavení bílé. Někteří si říkají, že to nebudou potřebovat, že automatika bohatě stačí. Nestačí. Velmi často postavíte automatiku před pro ni neřešitelné problémy. Je velmi dobré si ovládání manuálních funkcí nacvičit, protože, když budete v terénu bádat nad tím co, kde zmáčknou, tak můžete přijít o pěkný záběr. Vy totiž budete v praxi pracovat většinou pro kameramany s nejtěžším filmovým žánrem – reportáží. Při ní nemáte zpravidla možnost záběr opakovat. Co se vám podaří zachytit do kamery to máte. Proto je nejlépe si manuální funkce nacvičit pomocí následujících cvičení:

Manuální ostření nacvičte následujícím způsobem. Je vhodné cvičení natáčet na ostro, aby jste si mohli výsledek prohlédnout na televizní obrazovce. Nechte automatiku zapnutou a natočte asi 10 sekund nějaký podobný motiv, kdy asi metr od kamery je předmět, který z jedné čtvrtiny zakrývá vzdálené pozadí. Pak totéž natočte se zakrytím 1/3 a nakonec se zakrytím
1/2. Víc zkoušek s tímto nastavením nedělejte a bez koukání, po hmatu, přepněte ostření na manuál. Kdo musí toto provést v menu přístroje, ten se ovšem dívat musí, ale je to velice nepohodlné. Nakonec proveďte stejné zkoušky ostřené ručně na popředí a potom na pozadí. Pak zase
po hmatu zapněte automatické ostření
a opakujte zkoušky s jiným motivem v různých vzdálenostech a postavení. Zkoušky automatického ostření je dobré dělat, protože si ověříte co automatika zvládne. A to je také dobré vědět. Zkoušejte to tak dlouho, až knoflík manuálního stření najdete doslova poslepu.
Manuální nastavení expozice přijde vhod většinou v interiéru (ale někdy i v exteriéru). V interiéru je běžné, že natáčíte někoho proti oknu. Zapnutá automatika způsobí, že z něj máte „černocha“ jak vymalovanýho. V těchto případech přijde manuální nastavení expozice velmi ke cti. Cvičení práce s expozicí je vhodné dělat v místnosti s okny a ve dne. Požádejte o spolupráci někoho z rodiny a postavte ho do místa, kdy v pozadí nebude okno. Začněte natáčet a nechte ho přejít před oknem a kamerou jej sledujte. Pak hmatem vypněte automatiku, postavte příbuzného zase na začátek a nastavte správnou expozici, kterou uvidíte v hledáčku. Pak opět začněte natáčet a nechte ho projít opět před oknem. Obě varianty budou po stránce expozice špatné, ale ta druhá bude lepší, pokud venku není tolik světla, že postava přezářením před oknem zmizí. Pak zase hmatem zapnete automatiku a natočte jak postava chodí po místnosti i s tím, že se občas dostane proti oknu. Opět přepněte na manuál a nastavte clonu s motivem, kdy v záběru není okno. Pak opět sledujte postavu chodící po místnosti.

Když si obě zkoušky pustíte, zjistíte, že s automatikou je postava téměř vždy dobře exponována, kromě částí kdy natáčíte proti oknu. S manuálním nastavení je zase záběr proti oknu lepší, ale v tmavých koutech je podexponována. To je velice důležité (pokud chcete dělat dobrý film), protože druhá zkouška lépe vystihuje světelnou atmosféru místnosti.
A opět provádějte cvičení tak dlouho, až budete nacházet knoflík manuální expozice poslepu.

Manuální nastavení bílé je vhodné používat v prostředí s umělým osvětlením. V tomto prostředí se často stává, že na chvíli přerušíte natáčení a kameru vypnete. Při opětovném zapnutí se také znova nastavuje bílá, která se nastaví podle toho jaký objekt kamera právě snímá. Tím se stane, že obraz má jiný barevný nádech než v předchozích záběrech a tyto záběry pak na sebe špatně „vážou“. Nastavování bílé bývá trochu složitější a často se aspoň částečně provádí z menu. Nejdříve je třeba si najít bílou plochu osvětlenou světlem používaným v místnosti. Může k tomu posloužit i bílý arch papíru. Nejdříve zapnete manuální nastavení bílé, potom namíříte kameru na bílou plochu a stisknete tlačítko, kterým se aktivuje nastavení bílé. Až přestane blikat příslušná ikonka v hledáčku, je bílá nastavena.

To platí pro kamery, které mají úplné nastavování bílé. Řada kamer má však pevné nastavování bílé. Takové kamery mohou mít tři volby, pro světlo denní, umělé žárovkové (bývá nastaveno na fotožárovky s teplotou 3200°K, běžná žárovka má však teplotu světla 2700°K) nebo funkci „HOLD“, která zafixuje právě automaticky nastavenou bílou. Na tuto funkci je dobré opět použít arch bílého papíru. Bohužel, výsledky nejsou vždy zcela uspokojivé. Některé kamery pak mají ještě pevné nastavení barvy zářivkových světel. Jako cvičení doporučuji přecházet z místnosti do místnosti s různým osvětlením a přepínat si bílou, dokud to nebudete umět nazpaměť. Na monitoru kamery přitom můžete sledovat, jak jednotlivá nastavení ovlivňují zabarvení scény.

Tolik k manuálním nastavením kamery. Jenomže ze základních dovedností práce s kamerou to není vše. My se pokusíme vás naučit tři základní dovednosti. Udržet klidnou kameru, nepanorámovat i když nás k tomu objekt svádí a nezoomovat i když nás k tomu situace svádí. To jsou tři nejčastější prohřešky začínajících kameramanů. Tyto prohřešky způsobují, že film, nejen že nemá charakter profesionální, ale hlavně nepřiměřeně namáhají oči diváka.

Jak udržet klidnou kameru, když dnešní kamery jsou lehoučké a malinké, skoro takové nic v dlani a mají stabilizátor. Fyzikální zákony stále fungují a tak platí, že čím lehčí kamera, tím hůře se udrží v klidu. Proto profesionálové mají tak těžké kamery. My si však musíme nějak pomoci. Když se podíváte na televizi, tak zpravidla zpravodajské šoty hojně využívají statické záběry. Divák má tak šanci si všimnou nejenom hlavního motivu, ale i některých detailů. Pak platí, že třesoucí a pohybující se obraz způsobí rychle únavu očí a divák se přestane dívat na televizi a začne vyhledávat klidnější objekty po obýváku, aby si oči odpočinuli. Takže základem toho, aby se divák vydržel dívat na film jsou klidné záběry. Klidný záběr s lehkou kamerou si musíme nacvičit. A to třeba takto.

Kameru je potřeba udržet při natáčení v maximálním klidu. Proto nemůžete držet kameru v jedné ruce a druhou mít v kapse, jak, bohužel, často vídávám. Stabilizátor totiž odstraní pouze jemný, rychlý třes. Jenomže, když držíte kameru v ruce, tak kromě jemného třesu s kamerou nepatrně pomalu pohybujete. A tento pohyb v obraze zůstane. Ten se dá odstranit pouze používáním stativu, a zmenšit následujícím způsobem. Kameru držíme oběma rukama, pravou ve třmeni kamery a levou držíme kameru z boku nebo, pokud máte kvalitnější a větší kameru, za přední část objektivu. Kameru přiložte hledáčkem k oku a hledáček si opřete o horní oblouk oka. Tak získáte celkem tři body, které maximálně zvyšují stabilitu kamery. Provádějte zkušební záběry, nehýbejte s kamerou a kontrolujte se, aby jste s kamerou ani nehnuli. Z ruky se vám to úplně stoprocentně nepodaří.

Když si záběry pustíte, vždy tam nepatrný pohyb bude, ale bude nepatrný. Potom si přiblížíte zoomem nějaký objekt a zkuste zase natočit sérii klidných záběrů. Výsledek bude podstatně horší. (Někteří kameramani drží kameru oběma rukama, pravou ve třmeni kamery a levou za otevřený monitor kamery. Samozřejmě, že v tomto případě se nedíváte do hledáčku, ale na monitor. Proto musíte mít ruce v předpažení, aby jste na monitor viděli. Taková poloha je značně nestabilní. A nesmí vás mást, že na monitoru je obraz klidný, na velké obrazovce už to pravda nebude.) Ale bude lepší než když držíte kameru s jednou rukou v kapse. Při natáčení záběrů s přiblížením musíte do maximálního klidu zapojit i tělo. To musí ztuhnout natolik, aby nedocházelo k samovolným pohybům. Ne křečovitě, ale mírné napnutí svalů, které tělo zklidní. A pak si ještě můžete pomoci zadržením dechu. Nadýchnout, vydýchnout a při záběru držet dech. Tímto způsobem samozřejmě nejdou natáčet minutové záběry. U delších záběru se musíte naučit zlehýnka dýchat, aby pohyb hrudníku se nepřenášel ve velké míře na ruce a kameru. Pokud máte možnost se o něco opřít nebo dokonce o něco opřít kameru, udělejte to. Cvičení na klidnou kameru provádíme tak dlouho, až pohyb v záběru s nejmenším přiblížením bude skoro neznatelný a s přiblížením 10x bude ještě dobrý. S větším přiblížením těžko dosáhnete klidné kamery. Klidnější záběry však budou vypadat profesionálněji. Úplného klidu dosáhnete pouze pomocí stativu. Na vážnější práci je to nezbytný pomocník.

Jak se naučit nepanorámovat je cvičení, které můžete často spojit s cvičením na klidnou kameru. Co to je panoráma. Představte si takovouto situaci. Je krásný letní den a vy jste na výletě. Vyjdete na kopec a před vámi se objeví nádherný pohled na krajinu prozářenou sluncem. To si musíte natočit. Přiložíte kameru k oku a ejhle, problém. Té nádhery je tam jenom kousíček. Tak to vezmu zleva doprava. Nebo tuto situaci, jste na zájezdu a navštívili jste nějaký památný chrám. Nádherný interiér, pastva pro oči. To si přeci musíte natočit. Přiložíte kameru k oku a zase tam tý nádhery je jenom kousíček. Tak si řeknete, že tu nádheru kamerou objedu. Obojí není dobře a to ze dvou důvodů. Za prvé, panoráma má funkci objevnou, na jejím konci se musí objevit něco, co je důležité pro děj filmu. Za druhé, jakmile pohnete kamerou, stane se několik optických problémů. O dvou si povíme. Jednak jakýkoli pomalejší nebo rychlejší pohyb obrazu způsobí jeho menší či větší rozostření. U digitálního záznamu je vždy o něco větší, protože na tomto jevu je založena digitální komprese obrazu.

Druhý jev se týká vlastního pohybu. Pohybuje-li se po obraze nějaký objekt, oko ho musí stále „lovit“, hledat. Navíc při tomto pohybu se největší změny v obraze odehrávají na jeho hranách a tak má oko tendenci sledovat právě tyto změny a vlastní obsah obrazu už tolik nevnímá. Prostě panoráma způsobí, že sledování té nádhery divákovi velmi znesnadníte. Když mu však tu nádheru předvede v několika statických záběrech, bude si je moci lépe prohlédnou a jeho dojmy budou více odpovídat dojmům vašim. Musíme se tedy naučit točit velké, hezké věci po částech.

To se dá naučit. Vyjděte si s kamerou nejdříve do přírody za hezkého počasí, kdy krásné dojmy z krajiny máme nejčastěji. Když na nějakou krásnou přírodu narazíte zkuste natočit, vyjímečně jako fotograf, 3-5 statických záběrů, které budou charakterizovat onu krásnou přírodní scénu. Natočte několik takových scének. Pak navštivte kostel, hrad nebo nějakou památku, která má nádherně vyzdobený interiér. Nejdříve zkuste natočit jeden statický záběr na interiér. (To může být obtížné protože málokterá kamera má příslušně krátké ohnisko pro široký záběr.) Pak si vyhlédněte ty nejkrásnější motivy a zase natočte 3-5 statických záběrů, tak aby charakterizovali výzdobu a atmosféru prostředí. Tak můžete natočit několik sálů a prostor, případně se můžete soustředit jenom na části jednoho prostoru. Než se to naučíte vyjděte si aspoň třikrát na takové procházky do přírody a za památkami, kde si cvičení zopakujete. A ještě jedna poznámka na konec. Pamatujte při záběrech na velké celky krásné přírody, že obraz videokamery má omezené rozlišení. Proto zpravidla tyto záběry plně nenahradí náš autentický vjem. Obrazovka televizoru lépe vyjadřuje detaily. Nezapomínejte na ně.

Jak se naučit nepoužívat zoom je cvičení, které zase můžete spojit s cvičením jak nepanorámovat. Dnes každá kamera má objektiv se zoomem, který umožňuje si objekty přibližovat. Ke kamerám se dodávají objektivy se zoomy 10-25x. Takové přiblížení nikdo z ruky neudrží. Od 10x výše musíte používat stativ. Pak jsou kamery vybaveny ještě digitálními zoomy v rozsahu až k extrémním 1200x. Digitální zoomy jsou však jenom technické výstřelky, které mají svým číslem ohromit zákazníka. Pro praxi jsou naprosto k nepotřebě. Jejich použitím se prudce zhoršuje kvalita obrazu a 900x zoom vám ukáže jenom pár barevných čtverečků. Doporučuji vám na digitální zoom jednoduše zapomenout a zásadně vypnout. Jak se vypíná najdete určitě v návodu ke kameře. Zkontrolujte si jeho vypnutí, jinak se budete divit, že ten obraz při přiblížení začne být rozmazanější a rozmazanější. My se však budeme zabývat optickým zoomem. Naprostá většina začátečníků, kameramanů si myslí, že zoom neboli transfokátor, byl na kameře osazen, aby se s ním při natáčení hýbalo. Opak je však pravdou. Hýbe se s ním když se nenatáčí a při natáčení se s ním nehýbe, kromě interpunkčních výjimek. O nich si řekneme za chvíli, teď prostě berme jako fakt, že se zoomem při natáčení nehýbe.

A proč tedy na kameře zoom je? Pro vaše pohodlí, aby jste nemuseli s sebou nosit tašku plnou objektivů s různými ohniskovými vzdálenostmi. Kdysi to tak bývalo. Možná, že jste už viděli starou fotografii s kameramanem a kamerou, která měla na karuselu tři objektivy. A kdybyste viděli starou televizní kameru, ta jich mívala i pět. Tak tenhle problém odstranili zoomy neboli transfokátory. Jsou to objektivy, které umí plynule měnit v určitém rozsahu ohniskovou vzdálenost a tím si můžete přibližovat objekty, a nebo správněji, nastavit požadováný výřez reálné skutečnosti. To je jejich hlavní funkce. A tímto způsobem se musíte naučit se zoomem pracovat. To můžete nacvičovat nejlépe současně s cvičením „Jak nepanorámovat“.

Navštívili jste místní kostel a natáčíte jeho interiér. Natočili jste několik velkých celků interiéru. Ale je třeba jej popsat lépe. K tomu právě můžete využít zoom. Určitě tam jsou sošky, obrazy, kněžiště a různé zajímavé detaily, které stojí za natočení. Vyberte si detail a nastavte zoom tak, aby tento detail byl hlavním motivem záběru a vše nepotřebné vhodným přiblížením odřízněte. Pak teprve spusťte kameru a natočte klidný, statický záběr. Kněžiště je poměrně rozsáhlá část interiéru kostela. Vy ale chcete vypíchnout oltář a opět můžete využít zoom. A protože i oltář je poměrně rozsáhlý, využijte zoom a v několika statických záběrech můžete divákovi zajímavě ukázat tuto památku.

A ještě důležitá poznámka k zoomu a panorámě. Zoom můžete použít i při natáčení, ale... . Jako každý filmový trik, jako např. panoráma, zatmívačka, roztmívačka, prolínačka, různé stíračky a spousta jiných, má i zoom svou interpunkční funkci. Ta spočívá v tom, že když se přibližujete, tak má funkci zdůrazňování, říkáte divákovi: „.. hele, to je důležité, to si dobře prohlédni“. Když se vzdalujete od nějakého detailu, tak zoom zevšeobecňuje, říká: „.. tohle je důležité, ale v souvislostí s tímto celkem“. Panoráma má funkci objevnou, na jejím konci se objeví něco významného pro děj filmu. Pamatujte na zásadu, že panoráma začíná klidným záběrem a zase klidným záběrem končí. Častý prohřešek začátečníků, kteří panorámují okamžitě po zapnutí kamery a ještě než panoráma skončí kameru vypnou.

Něco jiného je sledování postavy nebo pohybujícího se předmětu kamerou. Takové sledování vlastně supluje jízdu kamery. Je třeba se tento pohyb nacvičit abyste udrželi kompozici obrazu a nemusíte se v tomto způsobu natáčení omezovat. Takže ještě jednou, zoom nebo panorámu můžete použít i při natáčení, ale musíte mít k tomu důvod, měli by jste si odpovědět na otázku: „Co tím zoomem nebo panorámou chci divákovi říci“. Nemůžete zoomovat a panorámovat jen tak, bez důvodu, protože pak takto natočené záběry vypadají, jako „když kropicí konví zaléváte zahrádku“. V každém případě doporučuji naučit se zásadně točit klidné záběry. Až se to naučíte, sami potom poznáte, kdy situace si žádá pohyb kamery nebo zoomu. Ale používejte tyto prostředky střídmě.

Tak to je několik základů práce s kamerou, které by jste si měli osvojit. Není to nic náročného, stačí jeden dva dny v měsíci provést výše uvedená cvičení a shlédnout výsledky. Tato cvičení si, pro zapamatování, ještě dvakrát zopakovat vždy po měsíci. Vaše filmy získají na kvalitě a dočkáte se i uznání rodinných příslušníků. Pokud se však chcete ještě lépe seznámit s prací kameramana, pak je vhodné zúčastnit se začátečnického kurzu pro kameramany. Jeden takový každý rok pořádá Český svaz pro film a video v Přibyslavi. O tomto kurzu se více dozvíte v polovině roku na internetových stránkách www.csfv.org .