Technika střihu 3

Kategorie: Jak zpracovat filmy, publikováno: 01.11.2007

Úvod do techniky střihu pokračování 3/3

V minulém pokračování jsme si řekli něco více o pokročilejších technikách střihu. V tomto pokračování si povíme ve zkratce ještě o několika dalších.
Střihem můžeme navazovat záběry na vnitřní pohyb, směr pohledu, na kompozici, ostrý střih nebo křížový střih. To jsou často používané vazby záběrů.

Střih na vnitřní pohyb se uplatňuje při vstávání, sedání, vycházení a vcházení ze dveří a jiné pohyby v záběru. Jsou-li pohyby v každém záběru překryté a mají stejnou rychlost, je vazba snadná. Navazuje se na začátku nebo na konci pohybu. Různá velikost sousedních záběrů (PC, PD) je vhodná stejně jako různý úhel záběru. Pohyb ruky, nohy, těla, otočení hlavou aj. jsou prvky pohybu v nichž vážeme záběry. Logika pohybu však nesmí být porušena.

Velmi snadný se zdá střih na směr pohledu. I tady však můžeme porušit logiku. Například muž se dívá na pouliční hodiny. V prvním záběru se muž dívá doprava vzhůru. V dalším záběru budou natočeny pouliční hodiny z nadhledu. Logika pohledu je tím porušena. Správně jsou natočené hodiny z přímého pohledu nebo z podhledu. Ale pozor. Teď si povíme o jednom často porušovaném pravidlu, natáčením přes osu. Představte si čáru mezi koukajícím mužem a hodinami, říká se jí "filmová osa". Když budete natáčet záběry po jedné straně osy tak, že muž se bude koukat doprava a hodiny doleva, záběry na sebe krásně navážou. Když však muže natočíte z jedné strany filmové osy směrem z leva doprava a pak osu překročíte a natočíte hodiny…., vzhledem k postavení muže, který je teď vpravo, také z leva doprava, tak se stane, že muž i hodiny "koukají" z leva doprava a záběry na sebe nenavážou. Divák je zmaten. Překročením osy si aktéři místa na obraze vymění. Ještě jeden názornější příklad. Natáčíte fotbalové utkání. Osa v tomto případě prochází od jedné branky ke druhé středem hřiště. V prvním záběru útočí červení zleva doprava a žlutí naopak. V druhém záběru přejdete na druhou stranu hřiště a překročíte tak osu. Tím si hráči na obraze vymění místa a divák se v první chvíli, než se zorientuje, diví proč hráči útočí na své vlastní brány.

Velmi nápadné změny perspektivy působí jako náraz, nejsou vazebné. Takovému střihu se říká střih na kompozici. Chybná vazba může vzniknout i změnou směru světla. V polodetailu dvou postav má každá své hlavní světlo. Nastřihneme na detail pravé postavy, která má na tváři světlo opačné, postřehnete přinejmenším technickou změnu. Někdy si můžete vlivem světla zaměnit postavy.

Křížový střih se hlavně používá při honičkách. Při tom je nutné dodržet jednotu prostoru, času a směru pohybu. Je dobré natočit nejdříve akci v celku a potom střídat polodetaily a detaily pronásledovaného a pronásledovatelů. Změna prostředí v pozadí má být nápadná, dům, plot, ulice, továrna apod. Je vhodné využívat překážek jako popředí, které musí být překonány. Počáteční a koncové záběry mají být delší, prostřední kratší.

Rapidmontáž je v podstatě rychlé střídání různých, krátkých záběrů, které velmi výrazně ukazují hlavní motivy. Náplň obrazu je v tomto případě rozhodující. Záběr umožňuje diváku rázem pochopit jeho smysl. Prudkým sledem dílčích vjemů vzniká jediný, silný dojem. Záběry musí být ve svém světelném, tvarovém i tonálním sdělení co nejjednodušší, aby byly dobře čitelné.

Absolutně nejčastější vazbou je dnes používán ostrý střih. Nemyslí se tím střih mezi záběry jedné scény, tam je to samozřejmostí, ale střih z jednoho uzavřeného děje do druhého. Viz příklad ve druhém pokračování Úvodu do techniky střihu. Takový střih je zpravidla provázen změnou prostředí nebo jiným odlišným znakem v obraze. Spojitost záběrů se také navazuje zvukem, hudbou, dialogem, hlukem prostředí apod. V přechodu scény, kdy žárlivá manželka odchází pro manžela do hospody je v jednom záběru zvukové prostředí bytu manželů, tedy tiché a následující záběr ve zvuku demonstruje charakteristické prostředí hospody, tedy hlučné. Tím také dáme divákovi najevo, že došlo ke změně prostředí a času.

Cvičení: Poslední dvě pokračování je pokročilejší seznámení se střihovými technikami. I v tomto případě jsou nejlepším cvičením krátké hrané scénky. Pro domácí video nejsou zcela nezbytné, ale zkušenosti získané při jejich natáčení se budou i v domácím videu často hodit.

Adolf Macek

Použitá literatura: Ludvík Baran - Obraz ve filmu