Videokurz v Přibyslavi

Kategorie: Jak zpracovat filmy, publikováno: 20.09.2010

Videokurz

Videokurz Přibyslav 2010

Tak jsem po několika peripetiích na našich cestách týkajících se většinou nečekaných objížděk dorazil do hotelu v Přibyslavi. Kurz pořádal ČSFV Kroměříž.  Účastníci kurzu se právě vraceli z natáčení a po obědě začala přednáška pana Sedleckého o „frčáku“ současných multimédií, televizorech a kamerách 3D. Samozřejmě, že nezůstalo jenom u informací, ale byly předvedeny i ukázky 3D projekce. A nejenom to. Pan Sedlecký také převedl jak se s tímto formátem dá pracovat v současných střihových programech i v programech speciálně k tomu určených. Zajímavý byl také jeho názor na tuto novinku, který nebyl pro ni zrovna lichotivý. Problém jsou totiž brýle. Bez nich to zatím nejde. Dokud budou brýle, budou i potíže, které se divákovi líbit nebudou. Neumožňují patřičnou domácí mobilitu. Ani v kinech to není zcela ideální. Jsou sice technologie, kdy brýle nejsou potřeba ale... , opět jste zajatci televizoru. Nemůžete hlavou pohnou vlevo ani vpravo. Poloha podobná soše pak diváku zajistí nepříjemné chvilky v krční páteři. Takže konečné resumé bylo následující. „Je to zajímavá technologie, která přináší zajímavý zážitek a lze ji již zpracovávat na našich počítačích ale k dokonalosti má ještě daleko.

Pak přišel čas na střih natočeného materiálu. Každá skupina pracovala samostatně na instalovaném stolním počítači a někteří i na svých noteboocích. Účastníci se střihem „páchali“ ledasco a přitom se hodně nasmáli.

Večer se promítal výukový film o některých zásadách filmové tvorby po které následovala plodná debata na toto téma. To nejdůležitější však přišlo po této debatě. Dva frekventanti dali do „placu“ svá první hotová dílka která si přivezli z domova. První pojednávalo o problémech restitucí. Hrdina, osmdesátiletý důchodce, získával celkem svůj majetek třikrát. Po prvé po druhé světové válce ve které rodině majetek sebrali němci. Když skončila, zašel na národní výbor, dostal kartičku a majetek mu byl vydán. Po druhé přišel o majetek po roce 1948 a tak prošel nedokončenou restitucí v roce 1968. Po třetí v roce 1990. Na rozdíl od té první se majetku ani po dvaceti letech, tedy dodnes, nedočkal. Zajímavý film, který nás seznamuje s minulostí i někdy neblahou přítomností. Samozřejmě byly tam začátečnické chyby, jako přeskakování osy a problémy se zvukovou kvalitou výpovědí. Kamera však byla na dobré úrovni, kdy se používal i stativ. To se na kladném vnímání příznivě projevilo. Na začátečníka to byl velmi dobrý film.

Druhý film byl o jedné málo známé metodě dorozumívání s nemluvňaty, tzv. znakování. Opět byla celkem dobrá kamera i když jenom z ruky. Občas však vadily kompoziční chyby jako uříznuté hlavy apod. Nebylo jich však moc. Daleko horší to bylo se zvukem. Na začátku byl komentář, který podmalovávala hudba. Bohužel hudba byla tak silně hlasitá, že jsem komentáři vůbec nerozuměl. Následovaly výpovědi jednotlivých rodičů na sezení, kteří se k tématu vyjadřovali. Opět bylo velice špatně rozumět, protože místnost měla značný dozvuk, který velmi rušil hlavní projev. Tyto problémy se zvukem přispěly k tomu, že většina přítomných film pochopila zcela opačně než autorka zamýšlela, jak jsme se v následující diskuzi dověděli. Autorka měla použít buď externí mikrofon s mikrofonistou, který by mikrofon přiblížil co nejvíce k mluvícím nebo „kravatového“ mikrofonu.

Následující den měl přednášku opět pan Sedlecký s ukázkou hraného filmu, který natočili děti na jednom z Workshopu, kde působil jako lektor a kde si zahrál také jednu z rolí. V diskuzi se účastníci dověděli další podrobnosti o dramaturgii filmu i o problémech při natáčení hraného filmu.

Odpoledne jsme vyslechli přednášku o nové filmové technice lektora Karla Tvrdíka. Zajímavá přednáška o několika základních parametrech videokamer a jejich účelu byla přijata s povděkem. Dále jsme se dověděli o všech nových kamerách vhodných pro filmovou amatérskou produkci na našem trhu. Někteří pilně zapisovali nové poznatky do svých zápisníků.

Pak proběhla projekce ukázkových filmu známých amatérů Petra Barana, Eduarda Mocka a některé další filmy mladých ze soutěže Český videosalon Zlaté Slunce.

Po večeři proběhla projekce zhotovených filmů během kurzu. Filmečky byly promítnuty a ihned po promítnutí zhodnoceny lektory. Byly celkem tři skupiny a tedy tři filmy. První film byla anketa na téma „Kam na pivo“. Vtipný filmeček využívající zajímavých odpovědí místních občanů Přibyslavi. Druhý filmeček byla ukázka „Stříbro Přibyslavi“. Procházka museem, hospodou, místem konání kurzu a nakonec asociace plakátu a místní bronzové „sfingy“. Třetí film měl podobný námět jako druhý film „Střípky z Přibyslavi“, kde kamera procházela Přibyslaví a natáčela zajímavá zákoutí a architekturu města. Po zhodnocení všichni účastníci v tajném hlasování vybrali nejlepší film, kterým se stala výše uvedená anketa. Vítězové obdrželi cenu od Miroslava Tuščáka. Na závěr dne jsme ještě zhlédli několik zajímavých filmů vynikajících českých amatérů. Přijel i Bohumír Novák, který točí animované filmy a několik ze svých filmů nám předvedl. Vyvolali řadu dotazů na které ochotně odpovídal. I tento večer byl nesporně pro účastníky kurzu přínosem.

V neděli proběhla dopoledne závěrečná panelová diskuze kterou vedl ing. Pražan. Témata diskuse byly ve velmi širokém rozsahu. Od problémů natáčení filmů, vyprávění zajímavých příběhů z natáčení, soutěží, porot až po problém autorských práv. Nebyla to jenom diskuse čistě pracovní. Vyslechli jsme i veselé příběhy nejen od ing. Pražana ale i od účastníků kurzu a legrace byla často v celém průběhu kurzu. Na závěr každý účastník obdržel osvědčení o absolvování kurzu.

Příští rok na shledanou s dalšími novými účastníky kurzu 2011.

Adolf Macek

Nejnovější články v kategorii Jak zpracovat filmy