Záznamové formáty

Kategorie: Kamery, publikováno: 31.10.2007

Trochu informací o tom na jaký formát koupit kameru.

Poslední aktualizace 30.10.2007

Milí mladí přátelé a začínající filmaři, možná že vaši rodiče už doma kameru mají a možná že někteří rodiče teprve o kameře uvažují. Tento článek má pomoci při výběru kamery těm co o kameře uvažují a těm co kameru mají, přiblížit jakou kameru si pořídili. Na trhu je spousta typů kamer na řadu formátů. A proto, nejdříve bych vás chtěl trochu informovat o záznamových formátech videa nejen o těch nových ale i o těch starších. Který formát vybrat je otázka. Tento článek bude delší, bohužel, formátů je hodně a stále přibývají. Přesto i pro stávající majitele kamer může mít řadu dobrých informací. Nebudu se zabývat vybavením kamer, o tom si povíme v jiném článku.

Kamery se dělí v podstatě na dva základní typy. Analogové a digitální. Principy záznamu jsou pro uživatele nedůležité a proto se budu zabývat jejich vlastnostmi.

Analogové kamery, dnes bazarový typ

Analogové kamery můžete dnes koupit už jenom v bazaru. Proti digitálním mají řadu nevýhod.
1. Analogový obraz je méně stabilní. To se projeví především při kopírování z videa na video. (Kopírování z VHS-C na klasickou VHS doporučuji, šetříte pak kameru nebo pásek v malé kazetě.)
2. Barvy analogového obrazu jsou ještě více nestabilní a nestabilita se velmi zvětšuje kopírováním.
3. Při kopírování dochází k posunu barev.
4. Kamery nedisponují časovým kódem, ale jenom počítadlem. Časový kód je užitečný při střihu nebo při vyhledávání záznamu.
5. Rozlišení je přibližně do260 bodů u formátu VHS a Video8 a do 400 bodů u formátu SVHS a Hi8.

V počátku videa bylo kopírování záznamu z jednoho videa na druhý jediným možným způsobem, který umožňoval střih videozáznamu. U analogového střihu je třetí kopie většinou minimem a ta je už velmi nekvalitní. Dnes se střih provádí výhradně na počítači po digitalizaci záznamu. Umožňuje to provést výslednou kopii filmu v kvalitě téměř oginálního záznamu. Výše uvedené nevýhody, vedli konstruktéry k tomu, že byl realizován digitální záznam.

Digitální kamery

Digitální kamery mají proti analogovým tyto výhody:
1. Stabilnější obraz, jak v liniích, tak v barvách.
2. Pokud se kopíruje obraz v originálním záznamovém formátu, nedochází ke ztrátě kvality obrazu.
3. Vyšší možné rozlišení obrazu až 530 bodů horizontálně. Záleží hodně na kvalitě objektivu a snímacího čipu.
4. Kamery disponují časovým kódem, tak i počítadlem.
5. Při přenosu videa do počítače pomocí DV vstupu, můžete kameru ovládat přímo z počítače pomocí jednoho kabelu. Není potřeba zvláštní kabel pro ovládání jako u analogových kamer.

Analogové formáty kamer

Jsou čtyři: VHS-C, SVHS-C, Video8, Hi8. Najdete je ještě ve výprodeji. Výhodou výše uvedených formátů je jejich nízká cena. Upozorňuji na kamery VHS-C a SVHS-C, které používají malé kazety. Při přehrávání ve videorekordéru se vkládají do redukce, která však zatěžuje pásek tak, že jej poškodí a záznam nejde časem přehrát. Proto je vhodné přehrát záznam na normální velkou kazetu VHS. Je to první kopírování se zhruba 30% ztrátou kvality. Formát SVHS-C má vyšší rozlišení a umožňuje provést o jednu kvalitnější kopii více tedy místo tří, čtyři. Stejný rozdíl je zhruba i mezi formáty Video8 a Hi8. Kazeta je menší a lépe chráněna proti prachu. V prodeji jsou běžně pásky s délkou záznamu 90 minut. U VHS-C nebo SVHS-C běžně do 60 minut. Pro přehrávání formátů Video8 a Hi8 jsou videorekordéry velmi drahé. Běžně se proto kopíruje záznam na VHS.

Digitální formáty

Dnes už máte možnost při pořízení nové kamery zakoupit pouze digitální. Jejich formátů je několik a další se připravují. Ceny dnešních kamer jsou už velmi příznivé, zvláště formátu Digital 8. My se budeme zabývat formáty: miniDV, Digital8, microDV a DVD. Svět začínají dobývat kamery na HDD (HardDisk), čipové jako digitální fotoaparáty a úplně nový formát HDV s vysokým rozlišením na miniDV kazetu. Předpokládám, že víte něco o termínu “komprese”, která je nutná, aby se obraz dal v rozumných mezích zaznamenat na příslušné záznamové médium.

Formát miniDV
je nejrozšířenějším digitálním formátem pracující s kompresí DV. Komprese je v tomto případě nejmenší a proto lze z tohoto formátu získat nejkvalitnější obraz. Pro tento formát jsou k dispozici kamery od těch nejjednodušších a levných až po profesionální, drahé. Pozor na ty levné. Jejich mechanika nevydrží to, co ty dražší a větší. Může se vám po několika letech stát, že své záznamy nepřehrajete nebo je nepřehrajete v kameře svého kamaráda v případě LP záznamu. Více vydrží poloprofesionální přístroje. Pozor! Pokud chcete hotové programy nahrávat zpět na kazetu a záznamy tak archivovat, chtějte kameru s otevřeným vstupem. Jsou v typové řadě o nějakou tu tisícovku dražší. To platí pro všechny digitální formáty.

Formát Digital 8
je druhým nejrozšířenějším digitálním formátem také s kompresí DV. Důvod je prostý. V počátcích umožňoval tento formát přehrávat i starší analogové záznamy. Dnes to dovedou jenom dražší modely. Tento formát používá stejnou kompresi jako kamery na miniDV a proto je s ním kompatibilní. Znamená to, že můžete ve střižně vedle sebe použít jak záběr z kamery miniDV, tak i z kamery Digital 8. Tento formát je o něco stabilnější. Používá kazety z analogových formátů Video8 a Hi8. Digitální záznam má však o něco rychlejší posuv, proto 90min. kazeta vystačí na 60min. záznamu. Při záznamové rychlosti LP využijete plnou kapacitu záznamu, tedy 90min. Při této rychlosti však není záruka, že je přehrajete na kameře svého kamaráda a také po delší několikaleté době. K dostání jsou též kazety “Digital 8”, s délkou záznamu 60 a 90min. při záznamu SP, respektive 90 a 135min. při záznamu LP. Tento formát je na ústupu. Je levný a vybavení je čím dále jednodušší.

Formát mikroDV
je málo rozšířený formát, který již končí v propadlišti dějin. Jeho výhodou je, že kazety jsou ještě menší než miniDV a i kamery mají přímo titěrné rozměry. Jsou vhodné do kapsy jako obrazové zápisníky, podle kterých můžete o své cestě napsat, třeba román. Formát záznamu je MPEG2 a záběry se dají stříhat v programech, které s tímto formátem umí pracovat.

Formát DVD
používá k záznamu malý 8cm velký DVD disk. Záznam se opět provádí ve formátu MPEG2 a je možné nastavit několik úrovní komprese od největší až po nejmenší s vysokou kvalitou záznamu a nejkratší záznamovou dobou. Ke střihu musíte mít opět program, který s MPEG2 umí pracovat. Jsou verze, kdy s kamerou koupíte i jednoduchý střihový program. Kamery jsou trochu rozměrnější než na pásky miniDV. To je však podle mne výhodou. Jsou určeny jak pro disky DVD-R, tak i pro DVD-RW. Nevýhodou je hlučnější mechanika, která se projeví v záznamu zvuku. Ještě horší je skutečnost, že DVD disky nejsou chráněny a velmi snadno se poškodí a tím o záznam příjdete.

Formát na HDD
kamera má vestavěný HDD (HardDisk) minimálně 20GB a maximálně se 60GB hardiskem. Záznamový formát je MPEG2 nebo novější AVCHD. Záznam na HDD je bezpečnější než záznam na DVD a je také méně hlučný. To se také příznivě projevuje na kvalitě záznamu. Kapacita 20GB je dostatečně velká i pro záznam na delší cestu. Přesun dat do počítače je také mnohem rychlejší než u páskové technologie nebo DVD. Takže jedinou nevýhodou je potřeba vlastnit počítač. Ten se však dnes stává běžnou součástí domácího vybavení. A když vememe v úvahu, že každý film by se měl aspoň trochu technicky upravit, tak není důvod proč tento způsob záznamu nepoužívat. Z počítače upravený film uložíte na jakékoli médium.

Formát HDV
je nejnovější dodávaný formát na trh. Je to formát s vysokým rozlišením. Je určen pro HDTV televize, umí však i klasický formát obrazu. Na trh vstoupili modely videokamer s HDV formátem již v přijatelných cenách. Čeká vás asi to co mne. Viděl jsem obraz v HDV a teď už nechci točit na nic jiného. Na závěr odstavečku si neodpustím jednu větičku pro pokročilé a skalní fandy filmařského řemesla. "Pánové filmaři, tak jak jsme kdysi přecházeli z Normal8 na Super8, tak dnes budeme přecházet z DV na HDV. Jenom rozdíl v kvalitě bude větší než tenkrát."

Tolik přehled formátů ve kterých pracují dnes dostupné kamery. Je však třeba upozornit na tříčipové kamery. Vyskytují se většinou ve formátu miniDV. Tříčipová kamera má tři snímací čipy, pro každou základní barvu zvlášť. Obraz z takové kamery má jemněji odstupňované polotóny barev a tím i jejich přesnější podání. Zvláště při nízkých hladinách osvětlení. Jednočipové se při nízké hladině osvětlení zabarvují do červenohnědého odstínu. Dále jsou všechny kamery vybaveny, téměř jednotně, různými digitálními efekty, kterým se však ze dvou důvodů není třeba prakticky zabývat. První je, že využití těchto efektů je téměř nulové. Snad jenom jeden by měl dobrý důvod k použití a to je titulkovač. I když je to otázka pouze softwaru, tak žádná kamera nemá zabudovánu českou diakritiku. Tedy pro nás nepoužitelné. Druhý důvod je, že pokud budete upravovat záznamy na počítači, tak střihové programy mají těchto efektů ještě více a můžete o jejich použití rozhodnout dodatečně.

Hodně zdaru, zábavy a štěstí při natáční rodinného filmu s novou kamerou.

Adolf Macek